Je to několik let (našla jsem objednávku, byl to leden 2023 :-)), co jsem si koupila Credencial na pouť do Santiago de Compostela. Nechala jsem ho dlouho uležet ve svém šuplíku :-)

Až když jsme se přestěhovali do Modřan, zjistila jsem, že v podchodu tramvajové zastávky je krásně vymalovaná značka z Ultreia a název SVATOJAKUBSKÁ POUTNÍ STEZKA - VŠERUBSKÁ.

Dnes nastal den D, kdy jsem se zvedla a bez jakýchkoliv příprav se vydala na cestu. Proč ta poslední kapka a rozhodnutí? Četla jsem, že moje oblíbená zpěvačka Marie Tilšarová trénuje na cestu ze Santiaga pod Říp...krása...Já Říp vidím v dálce z 9.patra našeho paneláku v Modřanech....

1. den PRAHA MODŘANY - ZBRASLAV 5,8 km

Nastal ten správný okamžik a dnes 26. 8. 2026 v 17:17 hod jsem stála v podchodu a zamířila na svoji první pouť.

Plná nadšení, že UŽ JDU své první metry této stezky, slunce příjemně svítilo, vlnky na Vltavě se leskly, na obloze jen pár mráčků...A jasně, na cyklostezce spousta cyklistů, běžců, bruslařů co děsně spěchali...tak jsem hledala svou klidnou cestičku a zamířila co nejblíže k Vltavě. A tam přišlo první překvapení, smála jsem se a děkovala za ten fór .D přikládám fotku a jsem ráda, že to nebyly plovoucí kameny, ale pevně držely.

Prošla jsem Modřanské mokřady, kde jsem dříve nebyla, šla podél Vltavy a objevila hezký plácek na hry a opékání a taky krásnou židli hned u vody. A to jsem si odložila a osvěžila své nožky v příjemně chladné Vltavě. Děkuji za ten krásný nápad.

Cestou jsem se dozvěděla, že jdu také po stezce SVOBODY 1938 - 1945, kdy v těchto místech za války probíhaly nálety na lokomotivy německých vojsk.

O kus dál před Zbraslaví je místo, kde bývala velká dřevěná plovárna na vodě pro ženy a muže. A jezdili sem naši známí herci. Ve Zbraslavi žil Vladislav Vančura, který zde napsal své dílo Rozmarné léto a o několik let později byl natočen film stejného jména, ale natáčel se na jiném místě u Sázavy.

Při zastavení na mostě Závodu míru jsem vnímala krásu Vltavy a vůni vody a pohlédla vlevo na kopec směrem na oppidum na Závisti, kde sídlili Keltové. Síla a krása...

Když jsem přišla k infocentru, bylo již zavřeno a pro razítko si budu muset přijít jindy, to nevadí. Já se prostě ráda kochám a obdivuji krásy naší země. Další zajímavé informace jsem si přečetla o Elišce Přemyslovně, že zde žila a podporovala Zbraslavský klášter. 

Vnímám, že tato cesta má svůj smysl. Přivést člověka k sobě, k zajímavým informacím, rozhlédnout se kolem sebe, poznávat nové lidi. 

Děkuji sama sobě, že jsem vyšla do dalších dveří a mířím dál...Vím, že tuto pouť půjdu v čase, který si věnuji  a nikam nespěchám a nebude to v kuse. VÍM TO. Cesta je dlouhá...na hranice je to cca 210 km a pak dál. A to můžu jít pěšky, jet na kole a nebo na koni :-) a toho zatím nemám.

2. den ZBRASLAV - VŠENORY 13,1 km

Moje cesta další den začíná v cukrárně v Modřanech, kde jsem se dočetla, že mají poutní razítko a to si jako první nechám dát do své poutní knížky. Pokračuji dál a ve Zbraslavi, kde jsem včera skončila, je Infocentrum zavřené a já jdu po modré značce do Prádelny, kde si chci dát razítko do Crendencialu. Jdu a jdu a už zahýbám k lesu a nikde nevidím Prádelnu, říkám si, že jsem ji někde propásla...nevadí. Vidím před sebou několik cestiček a schody do lesa a něco mi říká, podívej se vpravo...ahaaaa, tady je Prádelna :-) Jen jsem jaksi očekávala prádelnu a mandl jako kdysi za totáče a ne krásnou novou kavárnu. Slečně za barem si říkám o razítko, klik a jupííí a pokračuj dál na své cestě. Jdu příjemným lesem kolem několika studánek. To jsem netušila, že je jich tady tolik, i když některé slouží jako rochniště divokým prasátkům, které tady slušně úřadují.

Postupně se dostávám nahoru nad Zbraslav, kde jsou krásné výhledy na oppidum Na Závisti a další kopec. Po cestě lesíkem míjím po levé straně velký lom, kde se stále těží kámen. Ufff. Vzpomínám si na svůj zážitek před několika lety, kdy jsem lom za Prahou vnímala jako velkou díru do MAMINKY ZEMĚ a zřetelně jsem cítila bolest na hrudníku při pohledu na celé toto konání člověka. Jdu a děkuji za dary, které nám ZEMĚ poskytuje...Cestou mlsám ostružiny, které dozrávají a obdivuji červeně zbarvené jeřabiny. Je to krása. Kolem mě poletují ptáčkové a já se zastavuji a naslouchám, protože skrze jejich hrdlo ke mně proudí jejich radost. 

V Jílovém se zastavuji v cukrárně pro razítko a svačinu. Odpočinek na zahrádce je příjemný a výživný. Pokračuji pod dálnicí do lesa. Z dálky je slyšet dálnice, stejně jako po cestě do Jílového. Když si po dálnici kolikrát frčíme v autě, ani si neuvědomíme, jak se hluk z jízdy promítá do okolí.

Cesta lesem dál do Všenor je už pak více v klidu. Uff, uší odpočívají :-)

3. den Jílové rozc. Trnová - Mníšek pod Brdy 12,6 km

Moje cesta dnes pokračuje lesem směrem k Mníšku pod Brdy. Pokračuji v mlsání ostružin, protože ty jsou u cesty krásně přichystané, rozhlížím se kolem a pozoruji stromy kolem sebe. To mám moc ráda, zastavuji se u nich a prohlížím si je a někdy dost dlouho :-))) Mířím lesem kolem potůčku, který krásně zurčí (sem se ještě vrátím s diktafonem), do kopce kolem krásných koníků až na Černolické skály. Dnes se na obloze honí mraky, ale výhled odsud je parádní...dávám si sváču a pokračuji lesní stezkou. Míjím rodinku bedlí a posílám kamarádce, která bydlí kousek odsud GPS souřadnice, kdyby chtěla bedly na večeři. Já mám ještě několik kilometrů před sebou.

Přivolal si mě krásný buk, je kousek u stezky. Vnímám jeho sílu a jen tak u něj stojím. Je mladý a už teď vyzařuje úžasnou sílu. A po pár krocích zpět na stezce mě míjí sršeň, uáááá, rychle mizím, mají bydlení v dubu. Aha, to bude to místo, kterému se mám vyhnout, Olča mi o něm povídala, když tam Adélku jeden srˇšeň bodnul. Naštěstí vše dobře dopadlo.

Jdu známou cestou ke kostelíku Svaté Maří Magdaleny na Skalce. Dole pod křížovou cestou krásně kvetou lekniny a mezi nimi proplouvají kačky. Pohodička a klídek. Jsem na místě, kde je krásný výhled na Mníšek pod Brdy a posezení ve stínu. Dnes je poměrně teplo a já si s vděkem dávám sváču pod stromy.

Kostel Svaté Maří Magdaleny se uvnitř opravuje, nahlížím co se tam děje a pak pokračuji dále po cestě. Znovu bedly a ty už fakt beru, dám si mňam večeři. Docházím dolů k autobusu, tady je spousta lidí, protože 1. září všichni musí s dětmi do cukrárny...začala škola a to se musí oslavit.

4. den Mníšek pod Brdy - Dobříš 15,8 km

Pokračuji z Mníšku směr Dobříš.

Dnes je změna, jdu se svým přítelem, který se chce se mnou projít kousek cesty. Dobře, jdeme spolu, rozcházíme stres z dnešního rána...příroda pomáhá a já uvnitř sebe tuším, že ta cesta má být jen moje. Brblu si pro sebe a jdu a odevzdávám a jdu a čtu si stromy kolem sebe, jdu svým tempem. Vše se nám děje pro něco, každé poznání se počítá. Děkuji.

Zastavujeme se na oběd v Kytíně, tohle trošku nevyšlo, protože studená polívka a knedlíky, zaregistrovali naši objednávku k jinému stolu, který byl prázdný a jídlo v kuchyni zatím stálo.

Když píšu tyhle řádky, zpětně se ptám sama sebe, proč jsem to nevrátila? 

U kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kytíně je psaná zmínka o studánce, ale je úplně vyschlá.

A jsme zpátky v lese, navštěvuji dvě studánky, ke kterým chodím, když jdeme lesem okolo. Jedna je úplně vyschlá a k druhé je vidět, že chodí pít zvířata. Vděčnost za to, že je.

V lese je spousta houbařů, už tomu nasvědčovaly auta zaparkovaná kolem hájovny. Cestu známe, Brdy máme projeté na kole a prochozené. A taky máme jeden zajímavý zážitek. To jsme si koupili hamaky, že si sbalíme batohy a půjdeme nějakou dlouhou cestu s přespávačkou v lese. A když jsme vše sbalili, jeli jsme zjistit, jestli to všechno uneseme :-)) a to se fakt pronese každé tričko navíc. Když jsme tenkrát přijeli k hájovně, byli tady filmaři a něco natáčeli.  Ty jo, tak jsme šli dál do lesa od toho hluku a světel a našli si místo na spaní. Pověsili jsme hamaky a šli se projít okolo, krásně kvetly náprstníky, které tam byly v hojném počtu. Večer jsme spokojeně ulehli a naslouchali lesu...vlastně jsme za chvíli v dálce slyšeli, že kácí v noci stromy. Luky našel, že opravdu se to tak děje, protože mají drahé stroje a musí je přece nějak zaplatit...to nechápu. Ani v lese není klid. Dobře, smířili jsme se s tím a usnuli. Probudila nás střelba. Spali jsme pod kopcem a za kopcem někdo střílel. Luky pověsil čelovku na strom, aby o nás věděli a přáním, že chceme žít.  

Ale to krásné ráno, slunce na nás svítilo a pár metrů od nás procházela srnka a pásla se. My jsme tiše z hamaky čučeli na ten zázrak. 

To bylo tenkrát a vracím se zpět do přítomnosti. Cestu lesem mám ráda, dnes vede trasa příjemnou cestou a tak tiše jdu a pozoruju a zastavuju...až na konečnou dnešní cesty.

5. den Dobříš směr Příbram

moje cesta pokračuje...